Prolog majitelky salonu

Ke komu vlasně chodíte se svým miláčkem?

Dlouho jsem přemýšlela, jaká úvodní slova zvolit a říct Vám, jak vlasně začal můj "psí život" a jak jsem se stala psí kadeřnicí. Vzhledem k tomu, že jsem vyrostla v rodině hajného, bylo velmi blízko k různým zvířátkům. Ve 14ti letech jsem měla vážný úraz a jediná motivace, jak začít znovu chodit, bylo mé malé vydírání rodičů, aby podlehli a pořídili mi psa. Maminka tajně objednala domů pudlíka a já měla konečně, byť v panelovém domě, ale přeci vytouženého mazlíka! Šok mého táty, když přišel z práce asi není třeba popisovat. Nicméně tím se obrátil můj život zcela na ruby. Podmínka mého táty byla -budeš se, ale o něj starat sama! Jenže co osud chtěl, musela jsem odjet na půl roku do lázní. Po pár týdnech se štěňátkem jsem se pakovala z domu. Mé štěňátko rostlo jak z vody a já se postupně učila vzorně znovu chodit. Po půl roce mne rodiče opět dovezli z velké dálky domů a nastal šok pro mne. Z mého štěňátka byla dospělá fenka ( Inuška jak jsme ji říkali) a vůbec se se mnou nechtěla kamarádit. Stala jsem se pro ni doma vetřelcem.Táta si z ní udělal prvotřídního loveckého pudla a pokaždé, když přišel s úlovkem, ona byla ta, která nepustila k trofeji nikoho a vzorně si plnila své lovecké úkoly. Nicméně má práce psí kadeřnice začala péčí o ní. A věřte, že to byly nervy.
 
Dospěla jsem a má cesta nebo osud mířil do Pardubic. Jenže rodiče už mi Inušku sebou nedali. Dlouho mi bylo smutno a tak přišlo další štěňátko, jen poněkud s odlišnou vahou a povahou. Pořídila jsem si dobrmana, kterému jsem říkala Dagounek. Dagounek se sice nestříhal, ale dal mi výchovné lekce, které dnes plně zhodnocuji. Bylo to úžasné, chytré a milující zvíře, byť poněkud divoké a stále si vyžadující pohyb. Cvičák, který je u tohoto plemena  nutností, mě hodně dal. Mezi tím mi do domácnosti přibyl Papoušek nádherný, Kakadu žlutolící a věřte nebo né, zažívala jsem s nima opravdu úžasné chvilky. Pak přišla na svět má dcera (dnes 15ti letá slečna) Barunka a můj úžasný ochránce ji dal taktéž najevo, že on tady byl první a vyžadoval si své priority. Nikdy ji neublížil, ale jako máma už jsem byla stále ve střehu. Najednou se u něj začaly projevovat silně agresivní sklony a po čase se našla i příčina. Dodnes si myslím, že psychicky neunesl narození dcery. Zhruba po roce léčení mi zemřel. Ta bolest byla strašná, neuvěřitelná. Dlouho jsem přemýšlela, že už v životě nechci nic takového prožít a proto si nikdy nepořídím pejska.
 
Rok, se ale sešel s rokem  a domů jsem si vezla štěňátko jorkšírského teriéra. Sárinka, jak se ji říká, je dnes již 14-ti letá psí dáma a zasloužilá máma několika štěňátek. Sárinka byla pořízena do velmi složitého období, kdy mi vážně onemocněla dcera a nastoupila jsem s ní na dlouhou onkologickou 3letou léčbu. Vzhledem k tomu, že jorkšírci mají úžasnou nelínací srst mohla zůstat doma. Všichni jsme to dokonale ustáli a Sárinka na nás vzorně čekala vždy doma. Jen ten osud se trošku opakoval. Po léčbě musela dcera do lázní a světe div se, její, tak trochu vyděračské přání bylo, ješte jeden pejsek! Samozřejmě jsem opět podlehla a po návratu z lázní na ni čekalo další psí miminko - Enny (bohužel, ani tady mě osud nešetřil a vzal si ji v pouhých dvou letech do psího nebe). Mě nastal pěkný kolotoč, ale doma bylo stále veselo a živo. A co na to naše Sárinka? Trvalo ji půl roku, než si zvykla a odpustila mi, že má doma dalšího vetřelce u misky a v posteli. Abych se odreagovala, jezdila jsem na výstavy, kde jsem sama vystavovala své psí holky, tak získávala psí zkušenosti. No a pak byl už jen krok  k další psí slečně. Ta se jmenuje Fatimka a je z nich absolutně nejpohodlnější - je to opravdový "gaučák". Ta nás doma obdarovala (zřejmě po ztrátě Enny) překrásnými štěňátky a věřte nebo né porodila jich neuvěřitelných sedm!!! Jedno z nich zaplnilo to bolavé místo a tak jsme doma měli další úžasné psí stvoření, kterému říkáme Lily.
 
Mezi tím vším jsem se stala absoloventkou kurzu stříhání a úpravy psů, kde jsem získala mnoho užitečných poznatků v chování psů, způsobu a druhů stříhání a trimování. Kurz jsem ukončila závěrečnou zkouškou  a obdržela jsem certifikát na prováděné služby. Stala jsem se členem Asociace stříhačů a i  nadále navštěvuji kurzy a školení ke zvýšení odbornosti související s úpravou srsti a zdraví psů i koček.
 
Největší mojí předností je velká láska k těmto čtyřnohým kamarádům a radost z dobře odvedené práce....
 
A teď už určitě víte, podle čeho vznikl název mého salonu.
 
Vrácení na začátek jen v jiné velikosti....
..... čas plynul  a naše rodina se červencem 2013 rozrostla o dalšího čtyřnohého miláčka. Navzdory totálního nezájmu mé rodiny si pořídit dalšího pejska jsem si jak jinak, prosadila opět svoji a k mým kulatým narozeninám jsem si splnila sen....Náhoda? Né , náhody nejsou, prostě to tak mělo být a úplnou "náhodou" jsem našla štěňátka královského pudla červenoplavého.  A následující sobotu jsem se rozjela do Plzně, kde na mne už miminko čekalo. Pravda , již měla 6kg a byla to  láska na první pohled. Výběr jména jsem již nechala  na rodině - raději. A tak se po bojích rozhodlo, že máme Miu . Původně je Amélie , no ale uznejte, že Mia je lepší a hlavně na to přišly děti! Totálně si nás ochočila , prostě přijela domů a ihned se zabydlela. Na mé  vymazlené zahradě přibyly agility, počůrané fleky ,okousané hračky a roztahané boty. Ty naše malé chlupaté holky ji patřičně vysvětlily, že tady byly první a nic se na tom měnit nebude! pouze přikoupíme misku.
 
Naše červené zlatíčko má již 25kg , stále roste a přibírá na váze, je z ní již pořádná ženská , která se chystá na svoji první výstavní premiéru. Samozřejmě mi hlídá postel, protože ty malé musí hlídat přeci barák :)
 
Znovu a znovu se přesvědčuji, že psí láska je něco nepopsatelného.....to musíte zažít.....

....jak čas plynul , moje touha rostla. Nejen, že k nám do domečku přibylo další lidské miminko, ale Miuška přivedla na svět krásných 11 psích darebáků. Mezi tím odešla do psího nebe můj první jork Sárinka, po třech týdnech následovala LIly..... bolest byla neskutečná a nepopsatelná.
Kompenzace přišla s nápadem dětí si nechat potomka  Miušky. Po dlouhém zvažování a silnému protestu manžela jsem si opět prosadila svoje a náš černý čert dostal jméno TARA.  No a protože zřejmě nebudu normální  , letošní rok  2017 sem si udělala krásný výlet na mrzlé silnici do Litvínova a s dětma si přivezla střední hnědou pudlí slečnu jménem Chanelka. Takže je v domečku pěkně veselo, někdy až moc :) Lidi na nás koukají jak na cvoky když vyrazíme s celou smečkou.

No a uvidíme co bude dál v mém psím životě :).........
 
A protože mne můj psí život totálně pohltil, rozhodla jsem se začít předávat své zkušenosti dál. Rozhodnutím MŠMT mi bylo uděleno povolení k vzdělávacímu programu rekvalifikačních kurzů. Doufám, že svoje zkušenosti a lásku ke čtyřnohým kamarádům plně předám a zúročím ve prospěch němé a bezbranné tváře.
 
S láskou Vaše Jana