O NÁS


JANA KOSNIOVSKÁ

Majitelka psího salonu Fatima


  • Chovatelka jorkšírských teriérů s mnohaletými zkušenostmi
  • Majitelka Královských pudlů a středního pudla
  • Odborná mistrová

 Dlouho jsem přemýšlela, jaká úvodní slova zvolit a říct Vám, jak vlastně začal můj "psí život" a jak jsem se stala psí kadeřnicí. 



 Vzhledem k tomu, že jsem vyrostla v rodině hajného, bylo velmi blízko k různým zvířátkům. Ve 14ti letech jsem měla vážný úraz a jediná motivace, jak začít znovu chodit, bylo mé malé vydírání rodičů, aby podlehli a pořídili mi psa. Maminka tajně objednala domů pudlíka a já měla konečně, byť v panelovém domě, ale přeci vytouženého mazlíka! 

 Šok mého táty, když přišel z práce, asi není třeba popisovat. Nicméně tím se obrátil můj život zcela naruby. Podmínka mého táty byla -budeš se o něj ale starat sama! Jenže co osud chtěl, musela jsem odjet na půl roku do lázní. 

 Po pár týdnech se štěňátkem jsem se pakovala z domu. Mé štěňátko rostlo jak z vody a já se postupně učila vzorně znovu chodit. Po půl roce mne rodiče opět dovezli z velké dálky domů a nastal šok pro mne. Z mého štěňátka byla dospělá fenka ( Inuška jak jsme ji říkali) a vůbec se se mnou nechtěla kamarádit. Stala jsem se pro ni doma vetřelcem. Táta si z ní udělal prvotřídního loveckého pudla a pokaždé, když přišel s úlovkem, ona byla ta, která nepustila k trofeji nikoho a vzorně si plnila své lovecké úkoly. Má práce psí kadeřnice začala péčí o ní. A věřte, že to byly nervy. 

 Dospěla jsem a má cesta nebo osud mířil do Pardubic. Jenže rodiče už mi Inušku sebou nedali. Dlouho mi bylo smutno a tak přišlo další štěňátko, jen poněkud s odlišnou vahou a povahou. Pořídila jsem si dobrmana, kterému jsem říkala Dagounek. 



 Dagounek se sice nestříhal, ale dal mi výchovné lekce, které dnes plně zhodnocuji. Bylo to úžasné, chytré a milující zvíře, byť poněkud divoké a stále si vyžadující pohyb. Cvičák, který je u tohoto plemena nutností, mě dal hodně. Mezi tím mi do domácnosti přibyl Papoušek nádherný, Kakadu žlutolící a věřte nebo né, zažívala jsem s nima opravdu úžasné chvilky. 

 Pak přišla na svět má dcera (dnes 20ti letá slečna) Barunka a můj úžasný ochránce ji dal taktéž najevo, že on tady byl první a vyžadoval si své priority. Nikdy ji neublížil, ale jako máma už jsem byla stále ve střehu. 



 Najednou se u něj začaly projevovat silně agresivní sklony a po čase se našla i příčina. Dodnes si myslím, že psychicky neunesl narození dcery. Zhruba po roce léčení mi zemřel. Ta bolest byla strašná, neuvěřitelná. Dlouho jsem přemýšlela, že už v životě nechci nic takového prožít a proto si nikdy nepořídím pejska.

 Rok se ale s rokem sešel a domů jsem si vezla štěňátko jorkšírského teriéra. Sárinka, jak se ji říkalo. Byla to psí dáma a zasloužilá máma několika štěňátek.

 Sárinka byla pořízena do velmi složitého období, kdy mi vážně onemocněla dcera a nastoupila jsem s ní na dlouhou onkologickou 3letou léčbu. Díky tomu, že jorkšírci mají úžasnou nelínací srst, mohla zůstat doma. 

 Všichni jsme to dokonale ustáli a Sárinka na nás vždy vzorně čekala doma. Jen ten osud se trošku opakoval. Po léčbě musela dcera do lázní a světe div se, její, tak trochu vyděračské přání bylo, ješte jeden pejsek! Samozřejmě jsem opět podlehla a po návratu z lázní na ni čekalo další psí miminko - Enny (bohužel, ani tady mě osud nešetřil a vzal si ji v pouhých dvou letech do psího nebe).

Mě nastal pěkný kolotoč, ale doma bylo stále veselo a živo. A co na to naše Sárinka? Trvalo ji půl roku, než si zvykla a odpustila mi, že má doma dalšího vetřelce u misky a v posteli. 

Abych se odreagovala, jezdila jsem na výstavy, kde jsem sama vystavovala své psí holky, tak získávala psí zkušenosti. No a pak byl už jen krok k další psí slečně. Ta se jmenuje Fatimka a je z nich absolutně nejpohodlnější - je to opravdový "gaučák". Ta nás doma obdarovala (zřejmě po ztrátě Enny) překrásnými štěňátky a věřte nebo né porodila jich neuvěřitelných sedm! Jedno z nich zaplnilo to bolavé místo a tak jsme doma měli další úžasné psí stvoření, kterému jsme říkaly Lily. 



 Mezi tím vším jsem se stala absoloventkou kurzu stříhání a úpravy psů, kde jsem získala mnoho užitečných poznatků v chování psů, způsobu a druhů stříhání a trimování. Kurz jsem ukončila závěrečnou zkouškou a obdržela jsem certifikát na prováděné služby. Stala jsem se členem Asociace stříhačů a i nadále navštěvuji kurzy a školení ke zvýšení odbornosti související s úpravou srsti a zdraví psů i koček. 

 Největší mojí předností je velká láska k těmto čtyřnohým kamarádům a radost z dobře odvedené práce.

  A teď už určitě víte, podle čeho vznikl název mého salonu. Vrácení na začátek jen v jiné velikosti. 



 Čas plynul a naše rodina se červencem 2013 rozrostla o dalšího čtyřnohého miláčka. Navzdory totálního nezájmu mé rodiny si pořídit dalšího pejska jsem si jak jinak, prosadila opět svoji a k mým kulatým narozeninám jsem si splnila sen. Náhoda? Né, náhody nejsou, prostě to tak mělo být a úplnou "náhodou" jsem našla štěňátka královského pudla červenoplavého. A následující sobotu jsem se rozjela do Plzně, kde na mne už miminko čekalo.

Pravda, již měla 6kg a byla to láska na první pohled. Výběr jména jsem již nechala na rodině, raději.



A tak se po bojích rozhodlo. Máme Miu . Původně je Amélie , no ale uznejte, že Mia je lepší a hlavně na to přišly děti! Totálně si nás ochočila, prostě přijela domů a ihned se zabydlela. Na mé vymazlené zahradě přibyly agility, počůrané fleky, okousané hračky a roztahané boty. Ty naše malé chlupaté holky ji patřičně vysvětlily, že tady byly první a nic se na tom měnit nebude! Pouze přikoupíme misku. Naše červené zlatíčko má již 25kg , je z ní již pořádná ženská. Samozřejmě mi hlídá postel, protože ty malé musí hlídat přeci barák :) 

Znovu a znovu se přesvědčuji, že psí láska je něco nepopsatelného.....to musíte zažít.....

Jak čas plynul, moje touha rostla. Nejen, že k nám do domečku přibylo další lidské miminko, ale Miuška přivedla na svět krásných 11 psích darebáků. Mezi tím odešla do psího nebe můj první jork Sárinka, po třech týdnech následovala i Lily.

 Bolest byla neskutečná a nepopsatelná. Kompenzace přišla s nápadem dětí si nechat potomka Miušky. Po dlouhém zvažování a silnému protestu manžela jsem si opět prosadila svoje a náš černý čert dostal jméno TARA. 

 No a protože zřejmě nebudu normální,  rok 2017 sem si udělala krásný výlet na mrzlé silnici do Litvínova a s dětma si přivezla střední hnědou pudlí slečnu jménem Chanelka. 

 Takže je v domečku pěkně veselo, někdy až moc :) No a teď? S létem 2019 jsem dovršila onu nádobu štěstí a přivítaly jsme doma další královskou slečnu Tifany.

 Lidi na nás koukají jak na cvoky když vyrazíme s celou smečkou.
No a uvidíme co bude dál v mém psím životě :)

 A protože mne můj psí život pohltil natolik, rozhodla jsem se začít předávat své zkušenosti dál. Rozhodnutím MŠMT mi bylo uděleno povolení k vzdělávacímu programu rekvalifikačních kurzů. 



 Doufám, že svoje zkušenosti a lásku ke čtyřnohým kamarádům plně předám a zúročím ve prospěch němé a bezbranné tváře. 



S láskou 

                                                                 

 Vaše Jana